DYING PASSION již po těch letech asi není třeba blíže představovat. Ale pro neznalé… – jedná se o dalšího ze zástupců českých (nebo spíše moravských), kdysi-doomových kapel, který se otevřel novým hudebním vlivům, přičemž jeho tvorba stále obsahuje určitou zatěžkanost (občas) a zasněnost (často).

Klíčovou otázkou bylo, jak se kapela vyrovná s odchodem flétnistky, jejíž nástroj dával této šumperské sebrance charakteristickou tvář… No, je nutno uznat, že „Dyingům“ to rozhodně neuškodilo. Významný prostor nyní dostaly klávesy a v aranžích dechové nástroje (trubka, saxofon, klarinet), které vytvářejí pěknou zvukovou všehochuť. Novinkou jsou také různá intermezza a vsuvky (akustické, lehce orientální, klávesové i jiné), což albu jednoznačně prospívá. Oproti minulé desce „Voyage“, obsahuje „Sweet Disillusions“ rozhodně větší spektrum nálad a emocí - od těch hitových a pozitivních, až po poklidné a zasněné, k čemuž také zajisté dopomohl relativně velký počet hostů. Poslední (rozhodně však ne nevýznamnou) změnou je to, že chybí growling, který k předešlým nahrávkám neodmyslitelně patřil. Na albu se tak objevují mužské vokály pouze díky hostujícímu Skunnymu (SAD HARMONY).

Projděme si nyní desku pěkně popořádku. Úvodní „Song Of Liberty“ je klasická hitovka Made In Šumperk, stejně jako lehce doomová dvojka „Velvet Confessions“, která je oživena použitím trubky - první moment, který mě na albu hodně pozitivně zaujal. Po „From Them“, která je v podstatě také přímým pokračovatelem songů z „Voyage“, přichází na řadu nejsilnější momenty alba. Vše začíná zasněnou kompozicí „Do You Want To Fly?“, která je rozdělena do tří částí, a která jako by ještě představovala takový klid před bouří. Velké plus má ale u mne kapela za použití saxofonu. Následující „Tender Renown“ představuje dle mého největší lahůdku - tak povedenou věc, (melodickou linku tvoří mj. trubka) je radost poslouchat. Po „Summer Dream“, stojící prakticky jen na klávesách a zpěvu, a „taneční“ „Him Faraway“, následuje další výborný song - „Within Reach“ (opět jedna z těch zasněnějších skladeb). Závěr desky tvoří „High On The Blind Speed“ (asi nejtvrdší věc na albu, doplněna pro změnu zvukem hammondek), načež vše ukončuje pomalá, nostalgicky znějící „Sweet Disillusions“.

Co by rozhodně nemělo zůstat opomenuto je zvuk desky. Přestože byla nahrávána v osvědčeném studiu Šopa - navíc pod vedením zkušeného Standy Valáška - nedá se hovořit o tom, že by byl nějak geniální. Ba naopak, nějakou dobu mi trvalo, než jsem si na něj zvykl. Je škoda, že takto kvalitní album trochu sráží do kolen dost ploché nazvučení - především bicí jsou opravdu nehezké (řeknu-li to kulantně). Například začátek „Do You Want To Fly?“ mě v tomto ohledu neskutečně irituje. Přesto však musím DYING PASSION za „Sweet Disillusions“ pochválit. Výborná nahrávka se spoustou nápadů a perfektní dechovou sekcí. Vokál Zuzky Lípové ani nemá smysl nějak zvlášť rozebírat - kvalitní práce, jako vždy (možná bych jenom podotkl, že na tomto CD se mi líbí asi nejvíc).

Moc často se mi nestává, že bych si nějaké album pustil vícekrát po sobě (neděje se tomu ani u mých největších oblíbenců). U „Sladkých deziluzí“ k tomu však došlo, a ne jednou. Opravdu kvalitní věc, která s přibývajícími poslechy skutečně zraje.
hJeště bych doplnil, že cd-extra obsahuje mj. klipy k „Hot Breath Of Night“ a „Song Of Liberty“ a akustické verze starších skladeb „A Long Night“ a „Microcosmos“.