Kladu si otázku, jak ohodnotit album kapely, jejíž předešlá nahrávka by se dala označit jako posluchačsky nesmírně náročná, nepřístupná, nervní, zmatená, prakticky bezchybná a bez mrknutí oka zasluhující plný počet bodů. Co si jen počít s albem, jež ve všech směrech předešlý kotouč překonává?

„Pain Necessary To Know“ je opravdu bláznivá deska. Už se sice nejedná o tak veliké překvapení, které v podobě „The Painter´s Palette“ přišlo po relativně „normální“ blackmetalové minulosti (pokud tedy tou normalitou chápeme veskrze originálně a progresivně pojatou hudbu), avšak rozhodně devastuje i mé nejbujnější představy o tom, co jsem od ní očekával (a že jsem očekával mnoho). Za sebe mohu říci, že už mi dlouho žádné album nedalo tak zabrat. Ze začátku se prakticky nedá najít nějaký záchytný bod, není možné si vybavit nějaký moment, natož předvídat, co by tak asi mohlo následovat. V průběhu několika prvních poslechů v podstatě jen tápete, případně se tlučete do hlavy, a pochybujete o něčím duševním zdraví. Hranice metalu a jazzu jsou již zcela setřeny (při detailnějším zkoumání se objeví i ždibec elektroniky), avšak celková syrovost desky podpořená drsným zvukem, poukazuje na to, že muzikanti jsou si zcela jasně vědomi, kam sahají jejích hudební kořeny (škoda jen, že po nahrávání alba odešel bubeník – téměř padesátiletý jazzman, hrající metal - co k tomu dodat…pro mě osobně jakási ikona této kapely). Navíc je vše podpořeno, drsným hardcorovým vokálem (čistý se již na tomto albu téměř nevyskytuje), čili o důvod víc, aby nezkušeného či nepřipraveného zájemce rozbolela hlava. Skladby působí zdánlivě chaoticky, avšak při podrobnějším, několikanásobném poslechu je zřejmé, že jednotlivé prvky do sebe zapadají jako části mozaiky. Vše má své přesně stanovené místo – na albu se nevyskytuje ani o tón více či méně. Pánové z EPHEL DUATH by vskutku mohli vyučovat matematiku či jinou exaktní vědu.

Oproti předchozí desce se opět jedná o posun vpřed, přičemž (jak jsem již naznačil) je vše provedeno ještě více perfekcionisticky. A skutečně - pustíte-li si po „Pain Necessary To Know“ nahrávku předchozí, musíte se jen pousmát. Tohle, že je ta deska, která vám kdysi dala tak zabrat? „The Painter´s Palette“ je posluchačsky opravdu mnohem přístupnější. Při brouzdání na internetu jsem narazil na zajímavou věc – mnoho lidí oceňuje hudební kvality EPHEL DUATH, ale nesedí jím vokál. Skutečně se jedná o nefalšovaný HC řev, ale já se domnívám, že je tomuto albu poměrně adekvátní. Jednak není využíván zas až tak často, aby vyvolával přílišné negativní emoce, a navíc do tak agresivní, syrové a dynamické hudby, jíž novinka opravdu je, nádherně zapadá.

Je mi jasné, že drtivou většinu metalového publika tato deska neosloví. Je skutečně určena pouze těm, kteří vyhledávají méně či (v tomto případě) více neobvyklé věci. Pokud jste tak jako já podlehli krásám nahrávky předchozí, rozhodně neváhejte a objevujte i nadále. Pro mě osobně jednoznačně album roku 2005, a možná nejen toho. 11/10!!!