Totální kopírka KATATONIE. Tato a ještě horší věci mě napadaly při prvním poslechu již třetího alba finských melancholiků RAPTURE. Od seskupení, které má ve svém středu bývalé či současné členy kapel, jako jsou FINNTROLL, SHAPE OF DESPAIR anebo RAIN PAINT, jsem čekal přeci jen trochu víc. Převážně kladné reakce na tuto, mě dosud neznámou kapelu, plus složení, které mohlo leccos napovídat, mě původně vedly k názoru, že by se mohlo jednat o docela zajímavou záležitost. Po těch sedmi osmi posleších spíš nahrávce odpovídá slovní spojení „docela dobrý“.

Hudebně se tedy jedná o jakýsi klon v současnosti tolik populární KATATONIE. Vezměte si jejich starší alba „Brave Murder Day“ a „Discouraged Ones“ - k těm by se dalo „Silent Stage“ v klidu přiřadit. Je skutečně dosti zřetelné, že by tato placka mohla být určitým článkem, vtěsnaným mezi zmíněné (nutno dodat, že výborné) nahrávky švédských katatoniků. Podobné hudební postupy, kdy se střídá melancholie s tvrdostí, doom s deathem, čisté vokály s těmi guturálními. K tomu všemu podobný zvuk (především u kytar), jaký je na albu „Brave Murder Day“. Až potud by vše bylo jakž takž v pořádku, jenže ono to občas působí dost stereotypně; několik skladeb je propojených tak, že mezi nimi není skoro žádná pauza, žádný předěl. To jsem se pak musel ujišťovat, který song zrovna hraje, jelikož s ubíhajícím časem (a to album není nijak závratně dlouhé) mi začaly splývat v jeden. K tomu si přidejte klávesovou vsuvku v třetí písni „I Am Complete“, kterou jsem už rozhodně někde slyšel (ale ne a ne si vzpomenout, kde). Docela stereotypní jsou i bicí, stejně jako hluboký hrdelní vokál Henriho Villberga. Kromě něj na nahrávce zpívá ještě Petri Eskelinen (čistý vokál) – nutno dodat, že v některých momentech se na něj vyloženě těšíte a přejete si, aby na něho přišla řada… Když se tak konečně stane, nastává hluboká úleva a RAPTURE to začíná docela solidně šlapat. Eskelinen sice není v čistých polohách přehnaně dobrý pěvec (to koneckonců není ani Renkse, když už používám srovnání s KATATONIÍ), ale jeho projev je mi přeci jen sympatičtější více, než ten Villbergův.

Ano, právě v čistých pěveckých pasážích, v těch hudebně klidnějších momentech znějí RAPTURE přesvědčivěji a ukazují, že nejsou zas až tak špatná kapela. Na stránkách Spinefarm records jsou popsáni jako takový mix KATATONIE a PARADISE LOST, s čímž by se koneckonců dalo souhlasit. Především v oněch zmíněných, klidovějších chvílích, nechají RAPTURE vzpomenout třebas na album „One Second“ (i zpěvák má občas podobné frázování jako Nick Holmes). Celkově tato recenze vyznívá dost kriticky, ale tahle kapela skutečně není špatná, pouze s originalitou jsou trošku na štíru - to se pak těžko vypichují pozitiva. Zkusit to ale samozřejmě můžu. Tak tedy: jedná se o solidní bandu, s velkým potenciálem, s poměrně slušným hudebním materiálem a navíc s velice dobrou atmosférou. I když nezní jako něco, co jste ještě nikdy neslyšeli, je docela pravděpodobné, že vás zaujme alespoň natolik, abyste ji strčili do přehrávače místo stokrát ohraných alb již zmíněných legend doomové, či chcete-li atmosferické, scény.

Celkově vzato, je to docela slušně odvedená práce, a jak jsem již zmínil, některé melodické, chytlavé pasáže s čistým zpěvem mě opravdu bavily. Tudy by mohla vést budoucí cesta RAPTURE. Jinak je ale tato deska je určena především těm, kteří se vyžívají v melodickém pojetí doom/death metalu. Posluchače ostatních metalových žánrů může zaujmout (rozhodně neurazí), avšak to záleží především na množství naposlouchaných desek či na stupni znalosti dění v hudebním světě. Album bych tedy doporučil ještě posluchačům-začátečníkům nebo těm, kteří dosud neměli možnost se seznámit se starší tváří KATATONIE. „Silent Stage“ se poslouchá docela příjemně (obzvlášť v nočních hodinách po únavném dni), ale hledáte-li originalitu, pravděpodobně narazíte… Já osobně i nadále dávám přednost švédskému kvintetu či zmíněné britské legendě.