Francie není zrovna typická země, na kterou byste si vzpomněli, když se řekne metal. Přesto se čas od času objeví formace, která stojí za pozornost. Jednou z nich je i čtveřice Arcania. Za sebou má navíc zlomový rok, když pár měsíců po vydání druhé desky vyrazila na turné s legendárními Exodus, při kterém se obě kapely zastavily i v Brně. Prostě dost důvodů na to, abych si popovídal s dvěma původními členy – basákem Guillaumem Rossardem a zpěvákem a kytaristou Cyrilem Peglionem. A musím říct, že to byl sakra příjemný pokec.

Nejdřív se vrátím k vašemu turné s Exodus. Ještě před brněnským koncertem jsem totiž na vašem facebookovém profilu zaznamenal fotku z Prahy. Jak dlouho jste vlastně byli v ČR?
Guillaume: Dobrá otázka. V době mez koncerty v Berlíně a v Brně jsme měli tři dny volno, tak jsme se rozhodli, že zajedeme do Prahy a užijeme si je. Poflakovali jsme se proto různě po městě a popíjeli. Ochutnávali jsme česká piva, vyzkoušeli Becherovku, prostě pohodička.

U té fotky mě překvapila ještě jedna věc. Měli jste u ní totiž napsáno Praha a ne Prague...
Guillaume: Vždycky se snažíme vyslovovat jména měst, ve kterých zrovna jsme, v jejich jazyce. Proto říkám Praha a Brno. Stejně jako Berlín a Hannover – a ne ´annover jako ve francouzštině. Chceme tak ukázat respekt místu, kde hrajeme.

Je nějaký rozdíl mezi českými a francouzskými fanoušky?
Guillaume: Jo, největší je v tom, že v České republice nás skoro nikdo nezná. Podobně jako v Německu. Když jsme hráli na turné s Exodus, všichni šli na ně a teprve na koncertě se seznamovali s naší hudbou. Je to velký rozdíl oproti Francii, kde prakticky každý metalový fanoušek zná alespoň naše jméno. Reakce fanoušků na koncertech ale byly hodně dobré. A musím říct, že třeba v Brně byli fanoušci mnohem lepší než v Německu. Byli vážně super.

Bylo tour s Exodus zatím vaše největší?
Guillaume: Rozhodně, bylo to vlastně poprvé, kdy jsme vyjeli do zahraničí a hráli třeba v Německu nebo v ČR. I když Exodus možná nejsou největší kapela, se kterou jsme hráli. Jedna z největších ale určitě.

S Exodus jste neprojeli celé turné, ale hráli jste jen na vybraných koncertech. Předpokládám, že zastávky vybíral tour manager, nepletu se?
Guillaume: Přesně jak říkáš. Tour manager přišel a řekl: „Budete hrát tady, tady, tady a tady.“

A vy jste v seznamu viděli Brno, a hned jste začali jásat, že se vám splnil sen a můžete si tady zahrát, že?
Guillaume: Přesně. Říkali jsme Berlín? Co to je, to neznáme. Ale Brno? Tam prostě chceme (smích).

Říkali jste, že Exodus nejsou největším headlinerem, se kterým jste hráli. S jakými velkými kapelami vás tedy fanoušci už mohli vidět a s jakými byste si rádi jednou zahráli?
Guillaume: Koncertovali jsme třeba s Testament nebo s Gojirou. A hráli jsme na různých festivalech, kde samozřejmě byla velká jména. Ale festivaly jsou přece jenom něco trochu jiného. Rádi bychom si znovu zahráli s Testament. A jednou třeba taky s Metallicou nebo se Slayer.

Co máte vlastně raději – festivaly nebo klubové koncerty?
Guillaume: Já určitě klubové koncerty. Máme při nich lepší kontakt s publikem. Navíc nejsme jenom jedna z mnoha kapel a víme, že lidé přišli za námi, a že si chtějí zapařit právě s námi.

Loni jste vydali nové album. Můžete ho nějak stručně popsat?
Guillaume: Tohle bude otázka spíš pro tebe... 
Cyril: Já vás poslouchám, je to zajímavé. 
Guillaume: (smích) Ale taky bys k tomu teď mohl něco říct... 
Cyril: Jaká byla otázka (smích)? Je to velmi dobré album, opravdu velmi dobré (smích). Snažili jsme se udělat to nejlepší, co můžeme, a věřím, že je lepší než debut. Je to celkem temná deska a fanoušci na ní najdou jak agresivní, tak i chytlavější songy. Oproti první desce navíc nabízí výraznější refrény. Opravdu jsme na nové album hrdí.

Mimochodem, všiml jsem si, že také na nové desce je jedna skladba, která má přes deset minut. Co na to říkají vaši fanoušci, mají rádi delší věci?
Guillaume: Neřeším úplně, jestli se jim to bude líbit nebo ne. Děláme to tak, jak to cítíme.

A plánujete, že byste někdy tuhle skladbu zahráli živě?
Guillaume: Ne, určitě ne.

Proč ne?
Guillaume: Teď se potřebujeme hlavně všem představit, protože nás nikdo nezná. Nemůžeme si dovolit hrát tak dlouhý song, když máme na vystoupení třeba čtyřicet minut. Potřebujeme hrát spíš agresivnější a chytlavější věci. A dovedeš si představit, že při čtyřicetiminutovém setu budeme hrát deseti nebo třináctiminutovou skladbu? To bychom zahráli dvě tři písničky a šli domů. 
Cyril: Navíc záleží na tom, s kým hrajeme. Třeba k Exodus by se moc nehodila. 
Guillaume: Možná pokud budeme hrát jednou s Opeth.

Jaká je největší inspirace pro vaši tvorbu?
Cyril: Z hudebního hlediska jsou to v první řadě klasické thrashové kapely jako Metallica a Exodus. A texty jsou hodně o každodenním životě. 
Guillaume: Kromě klasických thrashových kapel čerpáme inspiraci taky od různých progresivnějších uskupení. Nechceme totiž dělat jen něco, co už tu bylo, ale naopak se snažíme vymýšlet něco nového. A máme rádi třeba i Pink Floyd nebo Blind Guardian.

Připravujete už novou desku?
Cyril: Ano, už máme hotových několik skladeb. Nechceme ale tlačit na pilu. Navíc nemáme žádnou smlouvu s vydavatelstvím, takže nás nic nenutí dělat desku třeba každé dva roky. Raději si dáme na čas, necháme vše uzrát a přijdeme s albem, se kterým budeme opravdu spokojení.

Mimochodem Francie není známá zrovna jako země metalu zaslíbená. Čím to je?
Guillaume: Víš, ve Francii je spousta dobrých kapel, jen nejsou moc známé za hranicemi. Chybí jim totiž podpora. Přece jenom Francie není zrovna metalová země jako třeba Německo. Jsou tu sice nějaká vydavatelství, ale nedokáží prosadit své kapely za hranicemi. Pro skupiny pak není moc jednoduché dostat se do širšího povědomí.